mia~anne

1+1 = 2

není slyšet slova
už ani krok
jme mořské panny
plaveme v medu
s těžkostí, ale sladce

olízni se

pohled z očí do očí
a smysl v nesmyslu
se odráží

donekonečna

tady bydlim

najdi mě

sigeder denašeha le ruvestar, sar olestar, so sal sikhado

odkládá svůj šat
a nahá svádí tě pohledem
v nedohlednu bouřící moře
slyšíš ?
nevrhá se mu vstříc
jen si smáčí nohy v řece
pohodlně
a přece
zaposloucháš li se do jejího tepu srdce
uslyšíš ozvěnu
rozbouřených mořských útesů
vlny tříštící se o skály
v dáli
je tak jednoduché jen pozorovat rybky v řece
stát se jednou z nich a plavat si, plout po proudu
a proti proudu
do vlasů jí padá večerní rosa
života boj, přijde až za svítání
odchází bosa, cestu zná
každým krokem blíže
a s každým dalším dále
jen jestli bude ještě svítat ?
a v jejích očích, leskne se touha

recept: vejce ne

tuk stéká po rtech
ještě trochu masíčka
kočičí chcanky?
pod špínou zaschlá špína
spíme spolu v jogurtových provinciích
když zavřu oči, nevidim tě

'dont lick my face'
'dont tell the true'
'you evil child'

condicio inhumana

z trhliny v zemi vdechuješ dým
vavřinec se rozkládá v ústech
dej mi najíst
řeknu ti co tě čeká
zvracíš do záchoda
v hlavě zmatek
'na úrovni' vzpomeneš si a narovnáš si záda
hlava zahalená šátkem
vím, že ty to víš

s ránem rodíš se do nového těla
a další avokádo rituálně umírá
jsi bohyně

mléko venku teče proudem
a země už nedokáže pojmout tu řeku
co vyvěrá na betonovym něměstí
2000 a něco prej

máma říkala, že to se někdy stává

na cestě za pravdou

tu noc celý vesmír se spojil

na jejím záhonku vykvetla rudá růže

udělat krok do neznáma a zahodit vše co mám

abych pak mohla litovat

svět je ale na mé straně

a bohové taky

udělat krok do neznáma, zbavit se rozumu a jít cestou kam mě srdce táhne

udělat krok do neznáma, zakopnout a spadnout

krev je rudá, jako ta růže

život končí tam kde začíná smrt

koketuji s blížící se smrtí
jdu vstříc potemnělým stínům

umírám a za okny svítí slunce //za mraky
koukáš mi do očí, dotýkáš se mé ruky
netušíš
prázdná krabička zanexu pod postelí
polibky motáš mi hlavu
hučení v uších přehlušuje tvá slova i ruch z ulice

ještě chvíli se odhodlávám
a pak vykročím